Studijní obor zajišťuje sedm ateliérů: Ateliér environmentu, Ateliér intermédií, Ateliér performance, Ateliér tělového designu, Ateliér video, Ateliér herních médií a Ateliér fotografie. Ideově je obor ukotven ve dvou oblastech. Jednak jsou to neoavantgardní tendence 60. let, s nimiž se do mainstreamu současného umění dostaly do té doby okrajové tendence, jako je intermedialita, procesuální a akční charakter tvorby, místní specifičnost umění, de-skilling, dematerializace a pojetí uměleckého díla jako sémantické propozice. A potom je to vizuální kultura a s ní spojené umělecké strategie, které se ocitají v dynamickém dialogu s tvorbou „ne-uměleckých“ obrazů.

V ateliérech environmentu, intermédií, performance a tělového designu, které nejsou „mediálně specifické“ (nepředávají ucelený soubor řemeslných či technologických dovedností), jsou studenti důsledně vedeni k tomu, aby při formulování dílčích záměrů využívali volitelných kurzů, workshopů a technologických konzultací v kabinetech. V Ateliéru environmentu je rozvíjena koncepce umělecké tvorby, která vychází z požadavku na zakotvení umělecké praxe v konkrétní zkušenosti. Tvorba se zde často pohybuje na hranici (nebo zcela v intencích) uměleckého výzkumu. Ateliér intermedií je z hlediska oborové specializace nejotevřenější v celém studijním programu, studenti jsou zde podporováni k přesahům do oblastí mimo výtvarné umění, např. k hudbě a literatuře. Ateliér performance je orientován k hraniční formě výtvarného umění, jíž je tvůrčí čin v časoprostorové situaci. Akce je zde pojímána jako interdisciplinární projev osobnosti, zahrnující propojení s tradičními postupy divadelními, tanečními, hudebními a literárními. Ve vztahu akce – prostředí je kladen důraz na výtvarné výrazové formy multimediální prezentace. Ateliér tělového designu představuje v prostředí českého uměleckého školství výjimečný prostor, v němž je tělo nahlíženo jako médium a zároveň jako bojiště, na kterém se v symbolické i zcela materiální rovině odehrávají neustále boje kulturní, politické či náboženské. Ve svých výstupech ateliér směřuje často za hranice galerie – vyhledává a stimuluje dialog ve veřejném i mediálním prostoru. Ateliéry video, multimédia a fotografie každý z odlišné pozice rozvíjejí tvůrčí myšlení i dovednosti nezbytné k tvorbě (či generování) obrazů prostřednictvím digitálních médií. Tvorba v těchto dílčích specializacích je specifická tím, že galerie je sice přirozeným místem její prezentace, ale ne jediným možným. Studenti jsou vedeni k uvažování o distribučních kanálech mediálního obrazu, o sémantických a symbolických diferencích spojených s přepínáním mezi takovými prostředími, jako je galerijní prostor (white cube), kinosál (black box), tradiční masmédia (televize) nebo škála internetových platforem. Stejná pozornost jako způsobu distribuce a místu prezentace je v digitální tvorbě věnována také divákům, kteří se často stávají spolutvůrci (ve škále od jednoduchých forem interakce s pevně nastaveným programem až po komplexní participace, v nichž se naplňuje ecovská koncepce „otevřeného díla“).

Studium v oboru je spojeno s využíváním průběžně aktualizovaného technického vybavení a nezbytného softwaru. Výraznou oporou oboru je Kabinet audiovizuálních technologií. Dobrá znalost dostupných technologií a jejich vývojových předstupňů umožňuje studentům s technologiemi pracovat nejen jako s nástroji, ale také s nosiči specifické estetiky. Totéž platí pro počítačové programy určené ke generování nebo postprodukci obrazu, jejichž ovládnutí není v rámci oboru vlastním cílem, ale předpokladem autonomní umělecké tvorby.

Absolventi magisterského stupně prohlubují kompetence v rámci své specializace v návaznosti na definování individuálního tvůrčího programu. Směřují k samostatné umělecké praxi – dovedou vytvořit původní autorské dílo nesporné umělecké kvality, veřejně prezentovatelné. Reflektují aktuální vývoj oboru, jsou schopni pregnantně artikulovat svá východiska i tvůrčí záměry.

Absolvent oboru Intermediální a digitální tvorba je výrazná osobnost s předpoklady prosadit se v oblasti provozu umění. Je zároveň vybaven kompetencemi k profesnímu uplatnění v příbuzných oborech, jako jsou např. kurátorství, výtvarná pedagogika, grafický design, komerční zpracování a postprodukce statického a dynamického digitálního obrazu aj. Absolvent oboru se dobře orientuje nejen v dějinách umění, základech estetiky a filosofie umění či aktuální kulturní produkci, ale také ve společenské a politické situaci. Jeho praxe je často zřetelně sociálně ukotvená. Ateliérový charakter studia s vysokým podílem konzultativní formy výuky vede absolventy k samostatnosti, k autonomnímu a aktivnímu přístupu.

doc. MgA. Filip Cenek