Hranice mezi zábavou a uměním postupně mizí. Ve srovnání s moderní érou se umělecký kontext agresivně odlišil od proudu mainstreamové kultury a zůstal v opozici. Digitální technologie vytvořily silnou alternativu k modernistické tradici centralizovaného řízení trávení volného času. Dnes si i děti tvoří svou vlastní zábavu, například videoklipy nebo populární hudbu a svá „umělecká díla“ jsou schopny nahrávat, stahovat a distribuovat. Nezávislá fantazie individua již není omezena jenom na galerijní nebo muzejní podmínky, nemusí být tedy nutně institucionálně akceptovaná. Většina současných uměleckých postupů a strategií již není podřízena úkolu reprezentovat realitu, ale spíše se snaží odkazovat na historické události, dějiny umění, jiná média atd. Vznikla situace, kdy odkazy nahradily realitu. Jsme nevyhnutelně zaměřeni více na obraz než na skutečnou věc. Zmatení uživatelé fotografií často neví, jak s reprodukcí reality pracovat, a stále se snaží vymýšlet různé přístupy, spekulace a nové pseudoteorie. Prostředí, ve kterém se drama odehrává, je čím dál složitější a přitom pod větší kontrolou. Předpokládáme, že za 10 let budou všechny fotoaparáty propojeny s internetem a fotografie bude ovládána buď prostřednictvím rozšířené reality, nebo ve standardně zabudovaných programech v kamerách. Může se stát, že nebudeme mít možnost fotografovat zadarmo a co chceme. Pokud zásah s kamerou bude pro společnost nevhodný, pravděpodobně se fotograf dostane do konfliktu se zákonem.
  
Ateliér fotografie je mladým ateliérem, jehož podoba a pedagogická koncepce se teprve formuje v součinnosti se studenty a pedagogy, kteří jej spoluutváří. V procesu studia se snažíme odpovědět na otázky: Co by měla fotografie splnit? Měla by být fotografie uměleckým médiem jako je malířství, nebo by měla být čistě estetickým médiem, jak to bylo v modernismu? Měla by být fotografie používána ke spekulaci o významu umění, jak to bylo v postmodernismu? Anebo by měla být čistě náhodná, bez úmyslného uměleckého záměru?