Jak současnou politiku ovlivňuje popkultura? Proč je při tvarování ideálního československého kyborga důležitý gender a jakou roli hrála při rozpadu Československa astrologie? Na tyto a další otázky odpovídají digitální antropoložka Marie Heřmanová, sociolog Dominik Želinský nebo historik Martin Babička. Kniha Czechoslayvakia je uměleckým katalogem a průvodcem politické imaginace kombinujícím teoretické eseje, fanfikce a obrázky, které v galerijním a internetovém prostředí vyhrávají ve volbách o pozornost: ve výjevech z fiktivní Čtvrté republiky umělce a mikroinfluencera, doktoranda FaVU VUT Jakuba Polácha, se potkávají Karl Marx, Nicki Minaj, Nora Mojsejová, Klement Gottwald nebo Sugar Denny.

📖 We Love Shooting –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Jiří Žák (ed.)
V roce 2023 uvedl autorský kolektiv tvořený divadelní skupinou 8lidí a umělcem Jiřím Žákem v galerii Display divadelní inscenaci We Love Shooting, které je věnována tato publikace. Samotnou inscenaci bere jako výchozí bod pro širší úvahy nad tématy hry, například historií československého a českého zbrojního průmyslu a jeho exportem do zemí globálního Jihu nebo úzkým vztahem se Sýrií v období reálného socialismu. Kromě autorské reflexe tvůrčích strategií při vytváření dokumentárního divadla, které zpracovává komplikované otázky, se kniha z perspektivy disciplín, jako je umělecký výzkum, historiografie, sociologie vizuální kultury či politologie dotýká „našeho“ postoje ke zbraním, válce, militarizaci, geopolitice nebo uprchlictví. We Love Shooting vede polemický dialog s představou Česka jako nenásilné, mírumilovné země, kde žijí lidé s „holubičí“ povahou. Jak se tato představa snoubí s realitou robustního zbrojního průmyslu, který má u nás tradici už od 19. století? Co a proč vyvážíme za hranice? A kde vlastně bydlí násilí?

Kniha představuje techniku art protis a zkoumá její vývoj po skončení tzv. zlaté éry. Zaměřuje se na institucionální, osobní a materiální podmínky jejího dalšího fungování prostřednictvím rozhovorů s aktéry spojenými s provozem ateliéru, privatizací technologie, snahami o její obnovu a sbírkotvornou činností muzeí. Druhá část vychází z autorské zkušenosti s tvorbou tapiserií a propojuje deníkově vedenou reflexi s teoretickou diskusí vztahu strojové výroby, řemesla a současného umění. Text zasazuje art protis do feministického rámce textilního umění a nabízí kritickou reflexi estetizovaného diskurzu návratu k řemeslu, který opomíjí socio-ekonomické podmínky materiální produkce. Publikace usiluje o narušení opozice mezi technologií a ruční prací a o zasazení art protis do širšího socio-kulturního, historického a výrobního kontextu.

Kniha shrnuje výsledky uměleckého výzkumu, v níž fotografka Barbora Trnková posouvá posthumanistické myšlenky do syrové, prožívané reality. Skrze vlastní glitchfeministickou a intersekcionální perspektivu se zaměřuje na skryté hegemonie zabudované v metaprogramech digitálních technologií, které jsou v současnosti až karikatorně akcelerované boomem takzvané „umělé inteligence“. Technologie zde vystupují jako senzory sotva viditelných mocenských struktur, jež formují naše životy a nadále umlčují hlasy, jejichž vhledy nám možná chybí při imaginování smysluplné a smyslově bohaté budoucnosti.