Kniha představuje techniku art protis a zkoumá její vývoj po skončení tzv. zlaté éry. Zaměřuje se na institucionální, osobní a materiální podmínky jejího dalšího fungování prostřednictvím rozhovorů s aktéry spojenými s provozem ateliéru, privatizací technologie, snahami o její obnovu a sbírkotvornou činností muzeí. Druhá část vychází z autorské zkušenosti s tvorbou tapiserií a propojuje deníkově vedenou reflexi s teoretickou diskusí vztahu strojové výroby, řemesla a současného umění. Text zasazuje art protis do feministického rámce textilního umění a nabízí kritickou reflexi estetizovaného diskurzu návratu k řemeslu, který opomíjí socio-ekonomické podmínky materiální produkce. Publikace usiluje o narušení opozice mezi technologií a ruční prací a o zasazení art protis do širšího socio-kulturního, historického a výrobního kontextu.

Výzkum byl realizován na Fakultě výtvarných umění VUT v rámci projektu "Využití ovčí vlny v současném volném a užitém umění" podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT v roce 2024.

Publikace vznikla za podpory Státního fondu kultury ČR.