Jaký tvar by měl získat text, kde se můžeme pohybovat svobodně? Snít, bádat, vzpomínat, vyprávět. Propojovat postřehy, nápady, zastavení a údiv nad věcmi všedními i neobyčejnými, citovat teoretická fakta i beletrii. Tvar, kde se pohybujeme volně, ale přesto rozvážně, protože víme o nepoznatelnosti ukrývající se v každém našem kroku. V knize Využití tkaného textu pro hledání rytmu autorka hledá myšlenkovou vzájemnost – určitou citlivost, která je nepostradatelnou součástí umění chápaného jako prostředek celoživotního učení. Tedy toho, co dostává smysl ve chvíli splynutí s naším životem a v jistém smyslu v něm může zůstat navždy. Tuto vzájemnost nazvala hledáním rytmu. Pro jeho odkrývání považuje za důležité významy vzpomínání, snění, svobody, pohybu a změny. Hledání rytmu je zde chápáno jako metafora pro orientaci v umění/životě. Text je psán metodou „tkaného textu“. Termín zavedla Daniela Hodrová. Struktura tkaného textu je charakterizována opakováním, vzpomínáním, síťovým navazováním, rozvíjením společných motivistických uzlů a prolínáním reality a snění.
Snahou knihy je vytvořit kousek vlastní tkaniny a zpětně objevit uzle a smyčky, které ji drží pohromadě.