Komentovaná botanická procházka pod vedením Martina Žáka
čtvrtek 13. 11. 2025, 17:00, foyer v přízemí MZK
Z místa srazu ve foyeru v přízemí knihovny se návštěvnictvo přesune do přilehlého Björnsonova sadu, jenž býval od konce první světové války do poloviny padesátých let dvacátého století zahrádkářskou kolonií a z oněch dob v něm zůstala jistá rostlinná rezidua. Následně se vrátí do veřejných prostor knihovny, kde se seznámí se zelení a plodinami žijícími v interiérech budovy.
Anna Garcia, Agáta Kertész, Jiří Skála – Uncinematic Screen (festival YouTube videoesejí)
Forma YouTube videoeseje je primárně určena vztahem mezi jednotlivcem a jeho mobilním zařízením. Co se však stane s touto svébytnou podobou autorského filmu, když je prezentována veřejně? Kurátorský tým připravil výběr videí rozdělený do tří tematických okruhů. První večer představí youtubovou videoesej jako samostatný žánr. Druhé setkání se zaměří na její přesahy k dokumentárnímu filmu. Festival uzavře experimentálně orientované pásmo. *Příprava festivalu byla zahájena před zveřejněním informací o obchodní dohodě mezi izraelskou vládou a společností Google. Autorský kolektiv protestuje proti genocidě palestinského lidu. MSHR – Network Entity (živá kinematografická performance)
Pro tuto audiovizuální performanci navrhlo MSHR digitální systém, který propojuje obrazové a zvukové parametry za použití open-source softwaru. Dvojice umělců se systémem improvizuje prostřednictvím vlastnoručně vyrobeného skulpturálního rozhraní – nástroje, který signály aranžuje do kompozic videoprojekce a čtyřkanálového zvuku. Výsledkem je druh živého kina, kde se vizuální a zvukové tvary proměňují na základě vzájemné interakce přítomných hráčů. MSHR je umělecký kolektiv, který společně vytváří a zkoumá skulpturální elektronické systémy. Jeho performance a instalace integrují elektronické signály a přítomnost člověka, čímž vytvářejí propletenou a hustou síť kauzalit, které formují živé a pulsující audiovizuální prostředí. MSHR prozkoumává intuitivní a technické přechody mezi zvukovými a skulpturálními formami a s využitím analogových obvodů a open-source softwarů vytváří vzájemně rezonující hyperobjekty. MSHR bylo založeno Brennou Murphy a Birchem Cooperem v roce 2011 v Portlandu v Oregonu. Performance proběhne ve spolupráci s platformou Terén. Agáta Kertész, Tamara Mižáková, Alžbeta Papíková – Ako sa do lesa volá, neviem, čo sa ozýva: Ešte predtým, než pôjdem spať, ti prečítam návod, ako správne používať odvlhčovač (performance)
pondělí 1. 12. 2025, 18:30, foyer v přízemí
Švehla obyčajná neboli rybenka domácí (Lepisma saccharina) jako archetyp vyhnance – tvora, který žije ve stínu, ve štěrbinách civilizace. Volba švehly – rybenky jako hlavní postavy performance otevírá silnou metaforu života na okraji, ve skrytu, ale zároveň v neúnavném pohybu. V šedém prostoru bez začátku a konce, kde se z mlhy zvedá kovový prach a ticho má ozvěnu, se setkávají tři švehly obyčajné – rybenky domácí, které přežívají ve štěrbinách světa. Na okraji reality, v kýčovité kulise zapomenutého westernového kempu, usedají k improvizovanému ohništi z plechu. Scéna je monochromatická, ocelová, strohá – jako interiér postindustriálního snu. Rekvizity jsou výhradně kovové: turistický hrnek, harmonika, plechové odlesky. Kostýmy připomínají šupinatou kůži hmyzu – lesklé, šedé, anonymní.
měkký í (Michaela Kocandová, Zuzana Staňková, Valentýna Vránová) – Land of the Free
Debata o regulacích a cenzuře v současné americké kultuře s Denisou Krásnou, Blahoslavem Rozbořilem a Tomášem Pospíšilem. Matyáš Finger – Slon v porcelánu (performance)
úterý 9. 12. 2025, 15:00, foyer v přízemí
Performance zkoumá společenské stigma hluku a roztržitosti ve veřejném prostoru. Kostým se zvukovými prvky, které reagují na každý pohyb, proměňuje performera ve ztělesnění ruchu. Dílo otevírá otázky hranic mezi osobní svobodou a normativními očekáváními okolí a zkoumá, zda je odlišnost přijímána, či pouze snášena – a kdy se pro okolí stává příliš zatěžující.
Valerie Kohoutová (ona), Eri Mrtvá (on/ona), Klára Pospíšilová (ona) – BRAVO to All Minds (performance)
úterý 9. 12. 2025, 16:00, foyer v přízemí
Projekt propojuje téma knihovny, vnímání času, inkluzivity a nostalgie po starých časopisových kvízech. Autorstvo uvažuje nad otázkou, kdo všechno do knihovny skutečně patří. Co když jsi ten typ, co věčně ztrácí průkazku a vrací knížky pozdě? Může být knihovna i pro chaotiky? A co třeba pro ty, kteří vnímají svět jinak, například bez vnitřního hlasu nebo s jiným pojetím času? Prostřednictvím interaktivního dotazníku – kvízu inspirovaného magazíny z dětství dnešní střední generace (Bravo, Popcorn, Top dívky) – se autorský kolektiv táže návštěvnictva nejen po jeho vztahu ke knihovně, ale i po tom, jak vnímá realitu kolem sebe. Máš vnitřní hlas, nebo je u tebe ticho? Dokážeš vizualizovat obrazy ve své mysli jako film, nebo máš tmu? Jak vnímáš čas – lineárně, cyklicky, nebo vůbec? Vidíš barvy v číslech a slovech? Dokážeš si uvědomit, že zrovna sníš? Dotazníky a kvízy jsou cestou k lepšímu poznání sebe sama i k přemýšlení nad vlastní identitou. S dotazníkovou částí a koutkem reflektujícím Y2K nostalgii nás seznámí performativní průvodcovstvo.
Eva Klíčová, Jan Bělíček – TL;DR (živé nahrávání literárního podcastu deníku Alarm)
A tentokrát to bude speciální čarodějnický díl! Jan Bělíček a Eva Klíčová budou diskutovat o českém překladu feministické klasiky Kaliban a čarodějnice Silvie Federici (2004), který vyjde letos v prosinci v nakladatelství Tranzit. Čarodějnické procesy jsou obvykle chápány jako projevy náboženského tmářství, které bylo překonáno osvícenstvím. Federici je ale vykládá jako systémovou součást ovládnutí žen coby reproduktivní a levné produktivní pracovní síly podřízené mužům, pravým aktérům kapitalistické soutěže o zisk. Toto podmanění ženských těl je přitom podmínkou úspěšnosti nastupujícího kapitalistického uspořádání společnosti. Násilí vůči svobodomyslným nepoddajným (většinou) ženám mimo jiné přispělo k tomu, s čím si dodnes ženství spojujeme. Technická realizace/audio: favu label.
Eva Klíčová – Vycancelované autorky (přednáška přední české literární kritičky a publicistky)
Cancel culture je pojem, který je v současnosti spojován především s woke kulturou a jejím odmítáním xenofobie, rasismu, transfobie apod. Pro konzervativce je pak důkazem existence cenzury a levicového pokrytectví. Nástroje kultury cancelování ale nejsou žádnou novinkou. Naopak jsou velmi tradiční – jen konzervativcům dosud vůbec nevadily. Na příkladu fungování literatury je lze představit jako soubor nástrojů k vylučování žen z veřejného a uměleckého života. Mužská kontrola ženského hlasu má přitom nejen institucionální, ale taky neformální oporu a zahrnuje i zautomatizovaná estetická kritéria, což lze demonstrovat v konfliktu realismu a imaginativní postmoderny v devadesátých letech. Patriarchální cancel culture má zároveň hluboké kořeny, které popisuje feministická psychoanalýza.
