Galerie FaVU

Galerie FaVU v roce 2017 obnovila svoji činnost v nových prostorách Fakulty výtvarných umění VUT v areálu Údolní 244/53. Svým programem navazuje na činnost Galerie Aula, jejíž provoz byl z důvodů stěhování fakulty v roce 2016 přerušen. Galerie se vrací ke svému původnímu názvu, čímž jasněji deklaruje své poslání a současně zviditelňuje instituci, jejíž je nedílnou součástí. O vznik galerie se zasadil v roce 2004 někdejší děkan fakulty doc. PhDr. Petr Spielmann, dr.h.c. a její činnost zahájil výstavou legendy světového videoartu Woodyho Vašulky. Na přelomu let 2004 a 2005 následovala výstava Terry Haas, kterou již započal pravidelný výstavní program. Od roku 2005 se v galerii vystřídala řada autorských a kolektivních výstav, zaměřených na prezentaci mladých autorů z řad studentů, doktorandů a absolventů nejen českých, ale i zahraničních vysokých uměleckých škol. Galerie FaVU je živým komunikačním prostorem nastupující generace umělců a kurátorek. Je experimentální laboratoří otevřeného dialogu s akademickým prostředím a s veřejností. Nabízí zázemí k profesionální prezentaci mladým autorům nejen z řad studentů a doktorandů, ale i absolventů uměleckých škol. Základním posláním Galerie FaVU je prezentace excelentních výsledků v oblasti vizuální, audiovizuální a zvukové tvorby, propagace nadějných autorů a autorek a aktivní účast na kulturním životě města, kraje i celé společnosti. Program galerie vybírá na základě otevřené výzvy galerijní rada fakulty složená z pedagogů, doktorandů i externích kurátorů.

Otevírací doba otevřeno denně 10:00–18:00
Adresa galerie FaVU VUT, Údolní 244/53, Brno, budova U2 (naproti vrátnici)
Kontakt pro média Mgr. Monika Šimková, tel. 54114 6828, simkova@ffa.vutbr.cz
Technické parametry 3 prostory cca 117 m² (40 + 55 + 17), půdorys v galerii obrázků níže

Výstavní program 2019

Klára Čermáková – Living Tent

13. února – 13. března 2019, kurátor Jozef Mrva

Stan je obydlí, jež stojí v protipólu k architektuře tak, jak ji známe a obýváme. Je to základní jednotka architektury, jakási gastrula, která jako u mnohobuněčných organismů definuje vnitřek a vnějšek v raných stádiích jejich vývoje. Stan je svojí subtilností jak protipólem kamenných a dřevěných staveb, oproti nimž je též mobilní, lze jej lehce složit, rozebrat a přemístit. Zároveň se způsobem použití (tedy přespávání v lese, přírodě, divočině), staví do protikladu urbanismu, jež architekturu počítá jako městský celek a zahrnuje i okolí samotných domů, mobiliář, veřejný prostor a infrastrukturu. Stan je něco, co je i přes velký trh s outdoorovým vybavením ze své podstaty nezávislé na naší civilizaci jako takové, stojí na jejím okraji: do stanů se často uchylují bezdomovci, ve stanech přebývají některé přírodní národy, guerillová vojska a uprchlíci. Výlet se stanem je též spojován s útěkem od civilizace. Fotodokumentace: https://artalk.cz/2019/03/22/klara-cermakova-v-galerii-favu.

Rozálie Hanáková a Marek Šefrna – Další posun

20. března – 17. dubna 2019

Rozálie Hanáková a Marek Šefrna na své výstavě Další posun pokračují v apropriační strategii započaté v Prostoru Ideal a Galerii Monomach. Autoři pracují s originály vyřezávaných šablon ladovských motivů Tomáše Vaňka, s nimiž v r. 2001 v rámci projektu Particip č. 20 – Interpretace vyhrál Cenu Jindřicha Chalupeckého a který je též jejich pedagogem. Nutno podotknout, že v návaznosti na výhru CJCH a následnou medializaci se dílo muselo zakrýt díky pobouření dědiců autorských práv Josefa Lady. Šablony, které má Tomáš Vaněk zakázáno vystavovat tak mohou na nějakou dobu zase spatřit světlo světa. Jestli tato výstava roztočí kola autorskoprávní mašinerie je tedy otázkou... Fotodokumentace: https://artalk.cz/2019/04/25/rozalie-hanakova-a-marek-sefrna-v-galerii-favu.

Michalina W. Klasik – Forgive me that I'm a human

24. dubna – 22. května 2019

Polská umělkyně Michalina W. Klasik se na výstavě Forgive me that I’m a human zabývá osobní reflexí změn klimatu. Ptá se po otázkách lidské povahy, zodpovědnosti a hledání rovnováhy s poškozovanou přírodou. Prostřednictvím intimních performancí a deníkových záznamů zaznamenává zprávy týkající se destrukce planety a snaží se dojít pokání, které může mít jak osobní tak nadosobní charakter. Fotodokumentace: https://www.facebook.com/FaVU.VUT/posts/10157523656208984.

INSTITUT INSTITUT – Akupuntktúra výstavného priestoru

29. května – 3 . července 2019

INSTITUT INSTITUT je kolektivní umělecký soubor působící v České republice a na Slovensku, který sdružuje umělce různých médií a projevů, aby prezentoval a zmapoval konkrétní otázky související s tvůrčími metodami současného umění. Akupunktúra výstavního prostoru je metaforou prostoru galerie jako samostatného aktéra, organismu, a jeho stimulace. Instalace pracuje s prostorem jako s akumulační jednotkou v síti, i se samotnou sítí této jednotky. Vychází z teorie francouzského sociologa X. Ten do actor-network theory, známé zjednodušeně jako ANT (teorie sítě-aktérů), nezahrnuje pouze lidi, ale i objekty, organizace a koncepty. Nazývá je aktors. Základem ANT je představa heterogenní sítě aktérů ve vzájemných materiálních a semiotických vztazích. X se snaží vysvětlit, jak (ne ani tak proč) se aktéři v této síti sešli tak, že jednají jako celek. Akupunktúra výstavního prostoru je iniciativa intermediální skupiny INSTITUT INSTITUT. Komplexní systém procesu instalace je ve svém průběhu zaznamenán a vyústí v celovečerní dokument. Fotodokumentace: https://www.facebook.com/FaVU.VUT/posts/10157631498223984.

Výstavní program 2018 

Max Máslo, Kryštof Netolický, Petr Nápravník, Vít Svoboda – Příznivci vedlejších účinků

31. ledna – 28. února 2018, kurátor Pavel Sterec

Vystavující kromě media kresby, z kterého volně vystupují například k videím, kolážím a instalacím, spojuje hlavně společný zájem o předměstskou psychonautiku nižší střední třídy. Tužka, fixa nebo sprej jsou raketou. Palivem může být skoro vše od vína nebo anxiolytik po psychedelika. Cíl je stejný - planeta osvobození od neo-normalizace pozdního kapitalismu. Tabu doprovázející konzumaci drog a aura ilegality, která je obklopuje nám znemožňuje objektivně zhodnotit jednotlivé aspekty spojené s jejich braním. Psychotropní látky jsou tak komoditami, které si uživatelé musí sami osvojovat, aniž by existoval jakýkoliv pevný referenční bod. Drogy jsou tedy závislé jednak na výrobcích a dealerech, kteří ovlivňují jejich čistotu a kvalitu, ale také na komunitě, ve které se předávají subjektivní zkušenosti a šíří know-how. Naproti tomu kapitalistická společnost produkuje a distribuuje svoje chemikálie, které infikují a těla okolních subjektů za účelem zvýšení vlastní efektivity nebo ve formě odpadu, externalit. Globální fyzická závislost na ropě, enviromentální krize v podobě konstantního znečišťování chemikáliemi a na druhé straně pandemie zneužívání antidepresiv a léků na předpis (RIP Lil Peep) tak představují jinou podobu celoplanetárního fetování, které tak akorát není pojmenováno. Je tedy postava umělce-feťáka tím, kdo je schopen tuto pozici dekódovat a najít protilék? Jelikož si tento výstavní projekt si klade za cíl hledat paralely mezi uměleckou produkcí a braním drog, rozdělil jsem jej na dva aspekty: psychologický a sociologický. Zatímco fetování jakožto akt požívání za účelem změny vědomí spadá do říše psychologie, feťáctví jakožto životní styl, strategie přežívání a životní postoj je v diskurzu sociologie. Fotodokumentace: http://artalk.cz/2018/02/23/priznivci-vedlejsich-ucinku-v-galerii-favu, http://artalk.cz/2018/01/25/tz-priznivci-vedlejsich-ucinku.

Laura Trenčanská, Martin Zvěřina – Scifi alibi

7. března – 4. dubna 2018

Výstava Scifi Alibi vytváří příběh, ve kterém postavy vypadají jako loutky z jakéhosi společenství na okraji romantického světa, kus dřeva přechází z neživotného podstatného jména na životné a přece z něho nevytéká pryskyřice ale blankvers, jak z pod prstu malého pisálka, který v rámci svého soukromého Alžbětinského divadla opakuje svou roli – v trojminutovém loopu, 3D realita zanechaná jako stopa na shořelé poličce, a schovaná za paravanem jako i první jarní větev, žába svíjející se v melancholicko-nostalgické agonii vytváří mentální prostředí nonsensu, který ji obklopuje a navrací se do svého nitra v repetitivních frázích – shořená jako vyhozená matrace. Nejlepší nápady přicházejí a odcházejí za chůze či při usínání, v nestřežených momentech. Mohou být srandovní, geniální, docela hloupé, nutkavé, přilnavé, nemravné či otravné. Scifi Alibi jakoby pochází přesně z těchto míst a přitom je samo tímto místem. Scifi Alibi je hlavně zcela nesmyslné slovní spojení. Mnohem víc dává smysl jako popěvek či název fiktivní kapely. V každém případě je nutkavou myšlenka, vzešlá právě v polospánku anebo za chůze. V polospánku se jakoby nachází celá výstava. Seskupení předmětů a materiálů tvoří do sebe uzavřené celky, dává evokovat mikrosekundové obrazy, ukončené trhnutím hlavy a dočasným probuzením se, aby člověk zase v nestřežený moment začal usínat. Rytmus jejich řazení pak připomíná celou epochu usínání a následného probouzení, kdy člověk zažije vícero takovýchto mimotělních cest. V jistém smyslu je každý takový mikrospánek mimotělním zážitkem, podivným kvantovým stavem, supersymetrií kdy je částice provázána s jinou částicí na vzdáleném místě, které třeba funguje zcela jinak než to naše. Fotodokumentace: http://artalk.cz/2018/05/04/sci-fi-alibi-v-galerii-favu.

Dalibor Knapp, Eulalie Polne, Erika Štěpánková – I am obsessed with norms

11. dubna – 9. května 2018

Výstava I am obsessed with norms se zaobírá vztahem těla a společnosti. Zkoumá normy, které jsou na tělo uvalovány, mocenské aparáty, které jsou kontrolou těl pověřeny a činnosti, kterým je podřizováno. Výsledkem jsou sondy, výzkumy a náčrty performativních strategií, díky kterým lze analyzovat a vzdorovat vynucovaným normám. Na místo nich nastupují experimenty s protézami a novými těly a hra se sebe-utvářením se. Fotodokumentace: http://artalk.cz/2018/05/14/i-am-obsessed-with-norms-v-galerii-favu.

Diana Cencer Garafová, Lenka Lindák Lukačovičová – POSTmedium

23. května – 20. června 2018, kurátorka Marianna Brinzová

Výstavní projekt "POSTmedium" dvou Slovenských autorek Lenky L. Lukačovičová a Diany Cencer Garafovej zachází s galerijním prostorem netypicky. Lukačovičová používá výstavní prostor jako místo pro happening, interpretuje tím akci slovenský akčních umělců 70. a 80. let Vladimíra Kordoše a Matěje Krena „Veď človek nie je blázon aby zmokol?“ (1983). Vyzývá tím diváka, aby nevnímal galerijní prostor jako institucionální, ale spíše volnočasový a (re) kreační. Garafová pomocí iluze také zpochybňuje roli galerie a její architektonický prostor jako takový. Divák se v její intervenci jakoby zmenšuje a vnímá prostor v jiné míře a z nové perspektivy. To mu otevírá možnosti percepce a "vstup" do imaginativních prostorů, v nichž (oproti realitě) fungují nové vztahy a pravidla. Výstava "POSTmedium" reinterpretuje a ohýbá realitu, ať už hmotnou a fyzickou nebo institucionální. Autorky při manipulaci reality pracují s rozdílnými médii, ale vždy s pomocí účasti aktivního diváka. Jednotlivé vystavené práce vznikají jako reakce na letošní disertační projekty obou autorek, které v červnu 2018 ukončí postgraduální studium na Katedře fotografie a nových médií (Lukačovičová) a Katedře malířství (Garafová) na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Fotodokumentace: http://artalk.cz/2018/06/14/postmedium-v-galerii-favu.

Maroš Belák – Čekal jsem velkou věc od chvíle ukrojení chleba

26. září – 17. října 2018, kurátorka Jana Písaříková

Výstava Maroše Beláka se zabývá znejistěním hranic mezi obrazem a prostředím, které jej obklopuje. Obraz se v ní stává nevyzpytatelnou entitou. Nejprve zrazuje svou modernistickou klasifikaci a poté se k ní obloukem přes lekci minimalistického myšlení opět vrací. Autorovy mnohovrstevnaté malby se snaží splynout s okolním prostředím. Popírají hranici rámu a prostřednictvím perspektivní instalace vstupují do okolního prostoru, z jedné místnosti galerie do druhé. Ovšem ve stejném okamžiku obsahují i zcela protichůdnou tendenci - ve své snaze splynout s okolím si nakonec stejně přivlastní pohled diváka a vtahují jej dovnitř, stávají se suverénní manifestací své nejednoznačné povahy. Název, Čekal jsem velkou věc od chvíle ukrojení chleba, je interpretací verše z písničky Imitation of life od R.E.M. Autor této výstavy se jeho prostřednictvím odkazuje ke stavu bytí, v němž se každodenní gesto, banalita, periferní vjem, nepatrný signál nebo subjektivní pocit mohou a také nemusí stát spouštěcím bodem k přelomové události. O svých obrazech tak ve své podstatě uvažuje jako o možných světech. V projektu připraveném přímo pro prostor Galerie Aula se zabývá znejistěním hranic mezi obrazem a prostředím, které jej obklopuje. Obraz se v něm stává nevyzpytatelnou entitou. Nejprve zrazuje svou modernistickou klasifikaci a poté se k ní obloukem přes lekci postmoderního myšlení opět vrací. Autorovy mnohovrstevnaté malby popírají hranici rámu a prostřednictvím perspektivní instalace vstupují do okolního prostoru, z jedné místnosti galerie do druhé. V důsledku toho se divákovo „čtení“ samotných maleb stává fyzičtějším zážitkem, který je ovlivněn mimo jiné divákovým pohybem. Sekvenční řazení jednotlivých pláten navíc vybízí k tomu, abychom o nich uvažovali jako o proměnné události. Fotodokumentace: http://artalk.cz/2018/11/03/maros-belak-v-galerii-favu.

Marta Fišerová Cwiklinski, Miriam Hamann, Elizabeth McTernan, Lea Petříková – Čas, který odchází teď, teď a zase teď

24. září – 21. listopadu 2018, kurátorka Tereza Záchová

Projekt se zabývá časem jako hlavní entitou lidského života. Sekvence času, která je nepatrným momentem – hned tu a hned tam, minuta po minutě, sekunda po sekundě. Jak vlastně vypadá takový čas? Jak jej můžeme spatřit? Jeho stopy můžeme nejlépe vidět na určitém procesu. Proces postupného stárnutí či proces změn v přírodě. Vše je dost nepatrné až neviditelné. Každá z umělkyň se tímto tématem zabývá po svém. Některá jej vidí v efemérnosti instalace, jiná v technologickém procesu, další hledá souvislosti v přírodě a jejích vlivech. Mezinárodní skupinová výstava si klade za cíl představit nejen dané umělkyně, dostat je mezi sebou do určitého kontextu – ať již mezinárodně nebo v působení v jiných českých městech a zároveň představit různé přístupy, dnes možná již k aktuálnějšímu tématu času, kvantové percepce a obratu k přírodě. Fotodokumentace: http://artalk.cz/2018/11/23/cas-ktery-odchazi-ted-ted-a-zase-ted-v-galerii-favu.

Patrik Thomas &The Random Collective – “WORKERS: BODY AS A BATTLEFIELD!“

28. listopadu 2018 – 9. ledna 2019

V Galerii FaVU se představili výtvarníci Patrik Thomas a Anina Stolz, členové sdružení The Random Collective. RANDOM COLLECTIVE je volné společenství evropských umělců. Neustálým pohybem a měnícími se cíli vytváří rostoucí síť umělců, výzkumníků a teoretiků. S různými přístupy k metodám spolupráce, autonomii, nomádství a samostatnosti vytváří umělecká díla, umělecké laboratoře i jiné formy spolupráce. Výstava „Workers: Body As a Battlefield!“ představuje společně vytvořenou multimediální instalaci. Odráží současný stav světa práce. Budoucnost bez práce vytváří virtuální dystopii, v níž je současný stav společnosti přehnaný: Co se stane, když se práce jako hlavní sociální kategorie rozpadne? Co vytváří společenskou soudržnost? Co je s mocí? A kdo dělá práci, kterou je třeba udělat? Zmůžou data skutečně všechno? Co se stane s tělem ve virtuální realitě? Bude zde umělec stále umělcem? Namísto odpovědí se otevírá široká škála odkazů na estetické a teoretické úrovni, od super potravin až po kritiku uměleckého trhu, od metropolí až po hudební databáze. V tomto přeplněném, nadměrném a vyčerpávajícím konglomerátu je chuť současné, minulé a budoucí možné budoucnosti. Fotodokumentace: http://artalk.cz/2018/11/27/tz-patrik-thomas.

Výstavní program 2017  

Michaela Čížková, Tamara Conde, Pavlína Firicová, Jakub Tajovský, Michal Žilinský, Jakub Němec, Tomáš Plachký, Adam Hejduk

19. ledna – 8. února 2017, kurátor Vladimír Špaček

Výstava prací studentů FaVU VUT, které vznikly pod vedením prof. Vladimíra Špačka, jehož pobyt v Brně se uskutečnil v rámci rezidenčního programu Domu umění města Brna. Vladimír Špaček se zaměřuje na intermediální možnosti fotografického média, přičemž dlouhodobě rozvíjí svoje základní téma světla, prostoru a času ve fotografii. Dlouhodobě žije a pracuje v Německu a ve Švýcarsku, působil na univerzitě v Mohuči.

Johana & Ondřej Merta – Terminátor

22. února – 22. března 2017

Terminátor je kultovní americký scifi film z roku 1984 režiséra Jamese Camerona s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli. Zároveň je to však i pojem objevující se hluboko v dějinách umění, tam, kde italský malíř Masaccio založil tradici zobrazovací techniky umožňující takřka dokonalou nápodobu trojrozměrného světa v ploše obrazu. Terminátor není jen zabijácký stroj podobný člověku, ale i bod zlomu, hranice mezi světlem a tmou, která dává vzniknout mimetické reprezentaci – iluzi.

Marie Lukáčová, Jiří Žák, David Přílučík, Vojtěch Rada – Security Garden

5. dubna – 26. dubna 2017, kurátor Jozef Mrva

Výstava Security Garden provede diváka rozličnými podobami otázky bezpečnosti, ochrany a kontroly, které jsou mocí uplatňovány. Jak diváci, tak autoři výstavy jsou ve vztahu s neproniknutelností moci státní a soukromé v nerovném postavení. Přesto je třeba si toto postavení uvědomovat a testovat jeho limity a možnosti. Každá zahrada má totiž své zadní dveře.

Kateřina Dobroslava Drahošová – Kamenná křehkost

3. května – 31. května 2017, kurátor Jozef Mrva

Kamenná křehkost jako symbol, kamenná křehkost jako pocit, stav, základ. Základ pro obydlí, základ pro myšlenku, základ pro směr. Kamenná křehkost jako kompromis, kompromis mezi stabilitou a rozvráceností. Kamenná křehkost jako vzácnost, která při šla těsně po obyčejnosti. Kamenná křehkost jako stav před bouří, kamenná křehkost jako pocit bezpečí, jako obydlí. Kamenná křehkost jako stěna, jako příběh, něco mezi vnitřním a vnějším, kamenná křehkost vypovídající o ničem, kamenná křehkost jako nomádství, kamenná křehkost jako zen v chaosu. Kamenná křehkost jako kompost.

Lenka Štěpánková, Dominik Forman, Alexey Klyuykov, Filip Messiereur – 100

12. října – 1. listopadu 2017, kurátor Vasil Artamonov

Výstava mapující dílčí výsledky úsilí radikálních realistů, které vytyčili ve svém manifestu.

Dalibor Knapp, Eulalie Polne, Johana No votná, Petr Zábrodský, Šimon Levitner – Your Face Sounds Familiar

8. listopadu – 6. prosince 2017, kurátor Jozef Mrva

Výstava skupiny mladých umělců, kteří spolu fungují v každodenní komunikaci a sdělují podobné myšlenky a názory, reflektují dnešní dobu a prostředí. Výběr vychází z dřívější úspěšné spolupráce a navazuje na jednotlivé nápady. Cílem je vytvoření společné instalace v rámci daného galerijního prostoru a zahrnuje doprovodný program v podobě site specific performancí. Plánovaná výstava je souhrnem reakcí vytvořených pomocí různých způsobů instalací a uměleckých forem jako fotografie, objekty, performance, video a zvukové instalace.

Jakub Roček, Petr Jambor, Jakub Němec, Michal Žilinský – Message from Copenhagen

13. prosince 2017 – 24. ledna 2018

Výstava „Přišla zpráva z Kodaně“ vznikla ve spolupráci čtyř autorů, které spojuje podobné uvažování o současné informační době. Základním kamenem instalace je pojem „informace“, který je spjat s masivním rozvojem digitálních technologií v druhé polovině 20. století. Tento termín je ve výstavním prostoru použit jako výkladový rámec lidské schopnosti měnit svět kolem sebe: skrze informační paradigma se člověk se stává manipulátorem. Obecnost základního pojmu „informace“ implikuje akceleraci ve většině lidských činností, které nejsou a priori vázané na hmotný svět. Důsledkem takového jevu je příjem stále většího množství informací, které jsou stále více postaveny mimo reálný čas a prostor.

Výstavní program 2016   

Činnost galerie přerušena

Činnost galerie byla na jeden rok pozastavena z důvodu stěhování fakulty do nových prostor.

Výstavní program 2015    

Karíma Al-Mukhtarová, David Helán, Matěj Smrkovský – Šité na míru

9. dubna – 26. dubna 2015, kurátorka Jana Písaříková

Ve výstavním projektu se autoři zaobírají výšivkou v širším kontextu, tedy nejen jako vzorem vytvořeným nití v textilii, ale i jako něčím, co je taženo skrze materiál, co mám rub a líc, co spojuje body mezi sebou, co se zanořuje a vynořuje… Vyšívat se dá rybářským vlascem, chirurgickou nití, linií, pohledem, gestem, slovem.. v myšlenkách vytváříme sítě, pavučiny, vzory, souvislosti, jdeme skrz a opět se vracíme. S výšivkou se také pojí téma: ruční práce versus strojní vyhotovení, které je aktuální i v současné umělecké tvorbě. Řada umělců upřednostňuje vyhotovení díla u specializovaných odborníků, jiní trpělivě tráví stovky hodin prací na svém díle. Výšivka může být dlouhodobým procesem, kde složitost vzoru odráží čas strávený soustředěnou prací. Může být však redukována na pouhý doklad o zaplacení firmě, která jí nechala strojně vyšít. Výšivka je nosné téma, skrze které k sobě vystavující autoři našli cestu a které společně rozvíjejí. Jejich cílem však není udělat výstavu o technických možnostech výšivky, ale představit vazby, podobnosti a odchylky mezi jejich tvorbou, která se v jeden moment k sobě přiblížila skrze techniku vyšívání.

Tomáš Prokop – Vzpomínky

6. května – 20. května 2015, kurátorka Jana Písaříková

Site-specific realizace zabývající se tématem umírání a smrti. Její podstatou je přístup ke smrti jako k přirozené fázi živého organismu, kterým je jeho bytí zakončeno bez jakékoliv výjimky. Postihne rostlinu, strom, bakterii, zvíře, člověka. Autor se pokusí minimalistickým způsobem reagovat na situace, kdy se během svého života setkával s odchodem příbuzných nebo blízkých osob. Reaguje tak na změny, ve smyslu proměny kolektivu, či rodiny, které odchod blízkého člověka provázely. Zároveň se odkazuje k rituálům a artefaktům se smrtí spojených (loučení, poslední pomazání atd.). Jako tématikou a duchovní inspiraci své práce zmiňuje tvorbu expresivních malíře Edvarda Muncha či novoromantického tvůrce Jakuba Schikanedera (hledání souvislostí). Práce je založena na jednoduchosti, stylizaci a prostotě symbolu.

Klaudia Korbeličová

24. září – 12. října 2015, kurátor František Kowolowski

Výstava si pohravá s možností propojení galerie Aula s blíže nejmenovanou galerií v Bratislavě za pomoci teleportace. Vychází z myšlenky vytvoření abstraktního, neviditelného prostoru mezi dvěma světy. Konstrukci tohoto utopistického projektu budou doprovázet tematicky spřízněné grafiky, kresby a fotografie. Autorka by tak ráda projevila skrytou poctu Júliusovi Kollerovi, který ve své vlastní tvorbě zabýval například fenoménem UFO, nebo možností neviditelnosti. Samotná brána by měla mít – dle autorky – podobu jakéhosi „slovenského krystalu“, který evokuje oblast Tater – místo, odkud pochází.

Samuel Šrom

22. října – 11. listopadu 2015, kurátorka Jana Písaříková

Projekt Samuela Šroma se zabývá autonomním pojetím betonu, kde se výtvarná forma přizpůsobuje možnostem tohoto materiálu. Ontologie plastiky je zde založena na posouvání technologických a mechanických vlastností betonu, které v dané formě vytváří přesah do umění. Zdali objekt bude fungovat jako umění ve veřejném prostoru, nebo vznikne pouze institucionální tvar, je jednou ze základních otázek autorova zájmu o tuto tématiku. Samotná instalace může být chápána jako místně specifická a to díky tvarové definici, která vychází z architektonických prvků Galerie Aula. Způsob, kterým by instalace měla souznít s divákem a prostorem, do něhož je implementována, úzce souvisí s principy, které ve své tvorbě uplatňovali například Richard Serra, nebo Sol Levitt.

Trikadélia – tři strany jedné mince

26. listopadu – 16. prosince 2015, kurátorka Veronika Zajačíková

Projekt se zabývá polohami vnímání světa s důrazem na vizuálně vnímanou skutečnost pod vlivem mentálních pochodů v hlavě člověka a to v základě ze tří úhlů pohledu jakými je: běžně chápaná realita, jsoucno (vytržení z reality) a moment odvlastnění (poblouznění a snění). Zároveň sleduje v díle současných autorů prvek vizuality, která se objevuje formou ornamentální geometrické abstrakce. Na druhé straně stojí díla, která překračují běžné zpodobnění světa precizní technikou jakou je hyperrealismus. Téma výstavy se váže také k odkazu tzv. posvátné geometrie a obrazci Metatronovy krychle, která je základním vzorcem přírodních jevů a energií.

Výstavní program 2014      

Klasse Macketanz – Staring into Clouds

27. února – 16. března 2014, kurátorky Jana Písaříková a Andrea Vatulíková

Na výstavě se představili studenti malířského ateliéru profesora Christiana Macketanze z Hochschule für Bildende Künste Dresden.

Branka Uljarević – Kresba s nábytkem a se sklem

20. března – 6. dubna 2014, kurátorky Jana Písaříková a Andrea Vatulíková

Autorka se zabývá vztahem mezi dvojrozměrnou formou a trojrozměrným sdělením.

In Dust Troll (Denisa Belzová, Radek Michálek, Lukáš Orlita) – Českomoravská psychologická krajina

11. dubna – 27. dubna 2014, kurátorky Jana Písaříková a Andrea Vatulíková

Výstavní projekt je založen na myšlence industriální krajiny jako „inscape“ městského člověka. Autoři dané téma uchopují skrze společný proces malby a prostorové instalace.

Tomáš Skalík – Transmisní prostorové formy

1. května – 13. května 2014, kurátorky Jana Písaříková a Andrea Vatulíková

Projekt se zabývá vlastnostmi sochařského díla, základních geometrických tvarů (pevnost tělesa, prostupnost krychle) a prostorových vztahů (roh, plocha, hranice objektu) v kontextu konkrétního výstavního prostoru.

Ondřej Homola, Jozef Mrva, Šimon Kadlčák, Andreas Gajdošík, Martin Dlabaja, Adam Stanko, Helena Sequens – Hypertext

25. září – 10. října 2014, kurátoři Lenore Jurkyová a Jozef Mrva

Konceptem projektu je nejen vytvoření rámcové výstavy obsahující několik subvýstav koexistujících v jednom galerijním prostoru, ale i jedné autonomní množiny uměleckých děl.

Marie Lukáčová a Jakub Roček – Za horizontem událostí

16. října – 26. října 2014

Prostřednictvím kombinace videí (animací a dokumentačních záběrů) a mluveného slova se autoři pokoušejí vytvořit svět s jediným obyvatelem, jímž je divák.

Oberwelkt – Shipping Closer (Připlouvání)

30. října – 9. listopadu 2014

Vystavující autoři: Ulli Berg, Peter Haury, Stephan Köperl, Sylvia Winkler, Jens Hermann, Julia Wenz, Ellen Rein, Marc Olbrich, Jörg Buchmann, Uwe Schäfer, Elke Hammelstein, Kurt Grunow, Wolfgang Neumann, Kathrin Wörwag, Stefanie Reling, Rüdiger Scheiffele, Uli Schwinge, Iris Hellriegel, Andreas Mayer-Brennenstuhl, Michael Strähle, Thomas Ulm, Heike Ehrath, Fredrik Lindqvist. Výstava organizovaná v rámci 25. výročí partnerství měst Brna a Stuttgartu, založená na principu „roadmovie“.

Hudba pro vodní kapky, piano a zvukoplochy

20. listopadu – 16. prosince 2014

Vystavující autoři: Martin Dlabaja, Barbora Benčíková, Drahomíra Maloušková, Marek Tischler, Vojtěch Vlček, Hynek Bařák, Vojtěch Kollert. Projekt je založen na umění vědomého poslechu. Jeho koncept je inspirován tezí o synchronizaci v nelineárních systémech (periodicita šumu) a naráží na otázku existence skutečně náhodných čísel.

Výstavní program 2004–2013

2004: Woody Vašulka. 2005: Terry Haas; Bredford College + FaVU VUT; Výstava diplomových prací FaVU VUT. 2006: Punkwa (umělecká skupina mladých malířů z Brna); Peter Demek – Phase II (socha); Ateliér Vladimíra Skrepla; Michal Ďásek; Výstava diplomových prací FaVU VUT; Art-al-brut – Zdeněk Košek; Horizonty (Fullbrightova komise). 2007: Možnost malého nadhledu – Zdeňka Řezbová, Zuzana Musilová; Anymade & friends (brněnská umělecká skupina); Open space (socha, instalace, video); Výstava diplomových prací FaVU VUT; Výstava dotorandov VŠVU v Bratislave; Prostorové vidění (socha, instalace); Kurátorský experiment II. – Země snivců (fotografie). 2008: Future Artists (Toto není výběr, toto je koncepce); Transplantace slepého střeva – Ivo Návrat; Standbye (součást festivalu Multiplace); Výstava magisterských prací FaVU VUT; 15  let FaVU VUT (Kammerspiel); Cena Start Point 08; Obr. nad Brnem. 2009: MENU: Poslední objednávka 2008 (výběr z diplomových a bakalářských prací Ateliéru reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně); double blind (Adéla Babanová, Daniela Baráčková, Kateřina Fojtíková, Ivars Gravljes, Jan Nálevka, Michal Panoch, Petra Pětiletá, Tereza Severová, Jan Šerých, Katarína Uhlířová, Dušan Záhoranský); Výstava magisterských prací FaVU VUT, Inventura (Veronika Psotková a hosté); Diplomanti Školy grafiky II Vladimíra Kokolii AVU v Praze; Společná výstava ateliérů FaVU VUT Grafický design, Papír a kniha, Produktový design. 2010–2013 (vč. obrazové dokumentace) najdete zde.

Odpovědnost: doc. Mgr. Pavel Korbička