Negativní zpětnou vazbu ve formě hodnocení a slovních komentářů studujících obdržely zejm. dva předměty, které vyhověly podmínkám zveřejnění v závěrečné zprávě o hodnocení kvality výuky: Seminář dějin umění 20. století – sítě, politika, koncepty (garant PhDr. Ladislav Jackson, Ph.D.) a Workshop tradičních médií (garant doc. MgA. Milan Houser).

1. Workshopy tradičních médií: U těchto předmětů se jednalo zejm. o negativně hodnocené organizační zajištění předmětů („… myšlenka skvělá, jen ta organizace byla chaotická…“, „workshopy se vypisovaly během předmětu náhodně…“, „nebyli jsme informováni, v kolik hodin workshop začne…“). Garant předmětů byl kontaktován proděkankou pro studium s žádostí o vyjádření a nápravu. Garant komentáře vnímá jako podnět pro zlepšení organizace výuky, uznal nedostatky v komunikaci a organizaci – zejména pozdní vypisování a změny v nabídce – a omluvil se za vzniklé komplikace. Do budoucna se zavázal zlepšit informovanost, zavést jednotný a přehlednější systém přihlašování a rozšířit nabídku workshopů tak, aby lépe odpovídala různorodým potřebám studujících i kapacitním možnostem.
2. Seminář dějin umění 20. století – sítě, politika, koncepty: U tohoto předmětu se negativní hodnocení týkalo množství a úrovně výuky a náročnosti jeho ukončení („otázkou je kolik reálně odučených hodin z počtu zamýšlených bylo…“, „V tomto případě se jednalo o dvě vyučující. Byly velmi milé a nemám pochybnosti o jejich odborných znalostech, ale příprava na hodiny byla značně problematická, zejména u jedné z nich. Často si například zapomněla prezentaci doma, zrušila hodinu na poslední chvíli nebo nám neposlala slíbené materiály k úkolu, který́ nám zadala atd. Ve výsledku jsme absolvovali max dvě přednášky, které bych označila za skutečně přínosné. Nepříprava na hodiny byla bohužel bolestně zřejmá a sledovat vyučujícího, jak si přednášku vymýšlí za pochodu, mi přišlo neuctivé vůči studentům, zvlášť když je docházka povinná. …“). Garant upřesnil, že na základě diskuze v Radě studijních programů Volné umění a Design byla část výuky nabídnuta doktorandkám, které se věnovaly tématu „Umění a válka“. Jejich podíl činil 75 % výuky, zbytek odučil garant. Výhrady byly s vyučujícími projednány, zpětná vazba byla přijata a byly poskytnuty konkrétní tipy k rozvoji pedagogických dovedností. Supervize ze strany garanta byla ztížena kvůli omezené komunikaci ve druhé části semestru. Zapojení doktorandek bylo jednorázové řešení reagující na aktuální společenské dění. Od akademického roku 2025/2026 bude předmět opět vyučován výhradně garantem předmětu.

Intervize ombudsmana v ateliérech jako nástroj podpory kvality

Vzhledem k tomu, že výuka v ateliérech je kvůli malé skupině účastníků obtížně hodnotitelná prostřednictvím anonymní ankety, zůstávají jedním z nástrojů podpory kvality ateliérové výuky tzv. intervizní setkání ombudsmana (a jeho tajemnice) v ateliérech. Tato setkání slouží jako prevence a kultivace studijního prostředí. V roce 2024 proběhlo šest intervizí v pěti ateliérech. Tři setkání byla iniciována ateliérovými pedagogy, zbylá tři pak ombudsmanem na základě vlastního vyhodnocení potřeb. Tematicky se intervize zaměřovaly zejména na vztahy mezi studujícími a vyučujícími, roli pedagogů v nehierarchicky vedených ateliérech a vzájemná očekávání v rámci ateliérové spolupráce. Významným tématem bylo také hledání rovnováhy mezi „socializační“ a „didaktickou“ funkcí ateliérového prostředí – tedy mezi potřebou poskytovat psychickou a emoční podporu a zároveň udržovat požadavky na studijní výkon a umělecký rozvoj studujících. Viz také zprávu ombudsmana za rok 2024: https://www.favu.vut.cz/fakulta/organizacni-struktura/ombudsman#souvisejici-odkazy.

Nová podoba hodnocení ateliérové výuky

Z důvodu zavedení nové struktury ateliérové výuky a způsobu jejího hodnocení se v zimním semestru 2024/2025 uskutečnily dvě interní ankety – jedna mezi studujícími a druhá mezi ateliérovými pedagogy. Ateliérová výuka a její zhodnocení probíhaly poprvé ve dvou „režimech“: v rámci předmětu Ateliér a předmětu Veřejná prezentace semestrální práce, zakončeného kolokviem. Tato změna přinesla i nový způsob hodnocení, kdy byla tradiční známková stupnice A–F nahrazena hodnocením „prospěl/a – neprospěl/a“, s důrazem na slovní zpětnou vazbu a podporu otevřeného dialogu mezi studujícími a vyučujícími.

Změna byla obecně vnímána pozitivně celou akademickou obcí fakulty. Studující oceňovali uvolněnější atmosféru při prezentacích a důkladnější slovní hodnocení, zároveň ale upozorňovali na potřebu větší transparentnosti rozhodování komise, přítomnost všech hodnotitelů po celou dobu hodnocení, možnost individuální zpětné vazby a jasněji formulovaná hodnoticí kritéria. Některým chyběla i orientace podle klasifikační stupnice a strukturovanější písemné hodnocení. Pedagogové vítali odklon od známkování směrem ke kvalitativnímu hodnocení, které lépe podporuje reflexi studentské práce a diskuzi. Zároveň navrhovali vylepšit organizační aspekty – zejména rozvržení veřejných prezentací do více dní, sjednocení způsobu zaznamenávání zpětné vazby a zajištění důstojného prostředí pro hodnocení, obzvlášť pro první ročníky. Z obou anket vyplývá, že změna byla akademickou obcí přijata a má potenciál i do budoucnosti. Pro další semestry bude klíčové pracovat především na větší transparentnosti, srozumitelnosti a celkové kvalitě zpětné vazby a jejímu hlavnímu poslání: „Cílem hodnocení je poskytnout vícehlasou a konstruktivní zpětnou vazbu k prezentovaným dílům studujících. Hodnocení v rámci předmětu Veřejná prezentace semestrální práce představuje zásadní shrnutí práce studujících v ateliérech v uplynulém semestru akademického roku. Studující během veřejného kolokvia získávají příležitost vidět svá díla v širších souvislostech, učí se je srozumitelně prezentovat ostatním přítomným a především komisi, jejíž členové a členky neznají okolnosti jejich vzniku, a obdrží odbornou zpětnou vazbu, která podporuje jejich další umělecký rozvoj.“