Diskuze se bude věnovat problematice bourání moderní architektury, tedy architektury postavené během 20. století. Demolice moderních budov může mít pozitivní vliv na urbanismus města a zároveň být příležitostí pro vznik nové architektury, nicméně nabízí se otázka, zda-li není lepší budovy zachovat, renovovat a použít i k jiným účelům, což se jeví jako lepší řešení z hlediska udržitelnosti v rámci současného architektonického prostředí. Další rovinou je hledisko péče o budovy a případně citlivá modernizace. Kromě pohledu na likvidaci moderní architektury v globálním měřítku, se zaměříme na několik českých příkladů. Dále se budeme věnovat japonskému prostředí a tomu, jak Japonci přistupují ke kontinuitě, jak pro ně zachování hmoty nemá vlastně tradici, a tradice se naopak přechovává skrze řemeslo, vědění, rituál, obnovu, společnost. Tématem tedy budou příčiny hypermetabolizace, proměny z posledních let – velký nárůst zájmu o renovace a recyklaci.