Výsledky VaV – FaVU VUT

Originální název

„Odzvání se starým formám“: Spořitelna královéhradecká jako agent na poli meziválečné architektury v Hradci Králové

Český název

„Odzvání se starým formám“: Spořitelna královéhradecká jako agent na poli meziválečné architektury v Hradci Králové

Typ

článek v časopise - ostatní, Jost

Jazyk

cs

Originální abstrakt

Studie se na základě dosud nepublikovaného archivního materiálu obsaženého ve fondu Spořitelny královéhradecké, uloženého v Státním okresním archivu v Hradci Králové, zaměřuje na stavební aktivity tohoto finančního domu, který získal hlavně ve dvacátých a třicátých letech výsady ze strany města Hradec Králové. Kapitál zmnožený Sspořitelnou měl být investován do rozvoje města. Sama Spořitelna ale měla velké stavební ambice: už od roku 1920 chtěla rozšířit své sídlo na Velkém náměstí čp. 33. V roce 1927 vypsala architektonickou soutěž na novostavbu na místě svého dosavadního sídla, která byla obeslaná 32 návrhy, z nichž byl vybrán projekt architekta Františka Alberta Libry. Ten však nebyl realizován a Spořitelna se rozhodla přesunout na lokalitu U Adalbertina, pozemek objektu čp. 81. Pro toto místo navrhli projekt Josef Gočár, Oldřich Liska a Jan Rejchl. Z tohoto záměru ale sešlo a v roce 1932 byl osloven Josef Gočár, aby přepracoval projekt galerie na společné sídlo galerie a Sspořitelny. K tomu patrně nedošlo, přestože ještě v roce 1934 bylo Gočárovo angažmá připouštěno. Když byl Gočár dotázán, zda by nemohl připravit společný projekt pro lokalitu u Adalbertina s Janem Rejchlem a Oldřichem Liskou, neváhal svého někdejšího spolupracovníka Rejchla nařknout z nepracovitosti a chamtivosti. V roce 1935 nabídl Sspořitelně nový projekt sám Jan Rejchl. V roce 1937 se stal stavebním poradcem Sspořitelny Josef Fňouk, který měl za úkol připravit vyzvanou uzavřenou soutěž, v níž byli osloveni Jan Rejchl, Oldřich Liska, Vladimír F. Hofman, Jindřich Freiwald s Jaroslavem Böhmem a Karel Mahrla. Odmítnut byl na příklad Josef Havlíček. Vybrán byl návrh Vladimíra F. Hofmana, jako druhý Jana Rejchla. Jindřich Freiwald nicméně obvinil Fňouka z nekalého jednání a protežování Hofmana. Fňoukl zvažoval žalobu, ke které nedošlo patrně jen z důvodu ustanovení Druhé republiky a začátku války. Ve třicátých letech byly hlasitě otevřeny také otázky památkové péče a vylidňování historického jádra města, takže mezi lety 1932‒1938 vstoupily do plánování novostavby budovy Spořitelny také dvě propojené organizace: Právovárečné měšťanstvo a Klub přátel starého Hradce, které si vymiňovaly, aby Sspořitelna zůstala na starém městě a neváhaly pro to obětovat historické památky, jako bývalou radnici či jezuitskou kolej, proti čemuž se postavil památkový úřad a Zdeněk Wirth. Studie ukazuje, jak se proměnily podmínky pro architekty mezi dvacátými lety, dekádou hojnosti a stavebního kvasu, a třicátými lety, dobou hospodářské krize a jejích následků, a jak se promítly do konkurenčního prostředí. Současně se na probíhajícím konkurenčním boji vyjevují vztahy mezi jednotlivými aktéry – architekty samotnými i zástupci korporací, města, stavitelských firem ad. Královéhradeckou architektonickou scénu je tak možné interpretovat jako pole agentnosti, kde soupeří jednotlivé zájmy, a nemusíme rozlišovat, zda jsou osobní či korporátní, ekonomické či umělecké.

Český abstrakt

Studie se na základě dosud nepublikovaného archivního materiálu obsaženého ve fondu Spořitelny královéhradecké, uloženého v Státním okresním archivu v Hradci Králové, zaměřuje na stavební aktivity tohoto finančního domu, který získal hlavně ve dvacátých a třicátých letech výsady ze strany města Hradec Králové. Kapitál zmnožený Sspořitelnou měl být investován do rozvoje města. Sama Spořitelna ale měla velké stavební ambice: už od roku 1920 chtěla rozšířit své sídlo na Velkém náměstí čp. 33. V roce 1927 vypsala architektonickou soutěž na novostavbu na místě svého dosavadního sídla, která byla obeslaná 32 návrhy, z nichž byl vybrán projekt architekta Františka Alberta Libry. Ten však nebyl realizován a Spořitelna se rozhodla přesunout na lokalitu U Adalbertina, pozemek objektu čp. 81. Pro toto místo navrhli projekt Josef Gočár, Oldřich Liska a Jan Rejchl. Z tohoto záměru ale sešlo a v roce 1932 byl osloven Josef Gočár, aby přepracoval projekt galerie na společné sídlo galerie a Sspořitelny. K tomu patrně nedošlo, přestože ještě v roce 1934 bylo Gočárovo angažmá připouštěno. Když byl Gočár dotázán, zda by nemohl připravit společný projekt pro lokalitu u Adalbertina s Janem Rejchlem a Oldřichem Liskou, neváhal svého někdejšího spolupracovníka Rejchla nařknout z nepracovitosti a chamtivosti. V roce 1935 nabídl Sspořitelně nový projekt sám Jan Rejchl. V roce 1937 se stal stavebním poradcem Sspořitelny Josef Fňouk, který měl za úkol připravit vyzvanou uzavřenou soutěž, v níž byli osloveni Jan Rejchl, Oldřich Liska, Vladimír F. Hofman, Jindřich Freiwald s Jaroslavem Böhmem a Karel Mahrla. Odmítnut byl na příklad Josef Havlíček. Vybrán byl návrh Vladimíra F. Hofmana, jako druhý Jana Rejchla. Jindřich Freiwald nicméně obvinil Fňouka z nekalého jednání a protežování Hofmana. Fňoukl zvažoval žalobu, ke které nedošlo patrně jen z důvodu ustanovení Druhé republiky a začátku války. Ve třicátých letech byly hlasitě otevřeny také otázky památkové péče a vylidňování historického jádra města, takže mezi lety 1932‒1938 vstoupily do plánování novostavby budovy Spořitelny také dvě propojené organizace: Právovárečné měšťanstvo a Klub přátel starého Hradce, které si vymiňovaly, aby Sspořitelna zůstala na starém městě a neváhaly pro to obětovat historické památky, jako bývalou radnici či jezuitskou kolej, proti čemuž se postavil památkový úřad a Zdeněk Wirth. Studie ukazuje, jak se proměnily podmínky pro architekty mezi dvacátými lety, dekádou hojnosti a stavebního kvasu, a třicátými lety, dobou hospodářské krize a jejích následků, a jak se promítly do konkurenčního prostředí. Současně se na probíhajícím konkurenčním boji vyjevují vztahy mezi jednotlivými aktéry – architekty samotnými i zástupci korporací, města, stavitelských firem ad. Královéhradeckou architektonickou scénu je tak možné interpretovat jako pole agentnosti, kde soupeří jednotlivé zájmy, a nemusíme rozlišovat, zda jsou osobní či korporátní, ekonomické či umělecké.

Klíčová slova

Spořitelna královéhradecká; Josef Gočár; Jan Rejchl; Josef Fňouk; Hradec Králové; architektura; územní plánování

Vydáno

22.11.2022

Nakladatel

Muzeum východních Čech v Hradci Králové; Státní okresní archiv v Hradci Králové

Místo

Hradec Králové

ISSN

1214-5211

Periodikum

Královéhradecko

Ročník

13

Číslo

1

Stát

CZ

Strany od

163

Strany do

188

Strany počet

26

URL

https://www.muzeumhk.cz/knihovna/casopisy/201-kralovehradecko.html

Dokumenty

BibTex


@article{BUT180030,
  author="Ladislav {Jackson}",
  title="„Odzvání se starým formám“: Spořitelna královéhradecká jako agent na poli meziválečné architektury v Hradci Králové",
  annote="Studie se na základě dosud nepublikovaného archivního materiálu obsaženého ve fondu Spořitelny královéhradecké, uloženého v Státním okresním archivu v Hradci Králové, zaměřuje na stavební aktivity tohoto finančního domu, který získal hlavně ve dvacátých a třicátých letech výsady ze strany města Hradec Králové. Kapitál zmnožený Sspořitelnou měl být investován do rozvoje města. Sama Spořitelna ale měla velké stavební ambice: už od roku 1920 chtěla rozšířit své sídlo na Velkém náměstí čp. 33. V roce 1927 vypsala architektonickou soutěž na novostavbu na místě svého dosavadního sídla, která byla obeslaná 32 návrhy, z nichž byl vybrán projekt architekta Františka Alberta Libry. Ten však nebyl realizován a Spořitelna se rozhodla přesunout na lokalitu U Adalbertina, pozemek objektu čp. 81. Pro toto místo navrhli projekt Josef Gočár, Oldřich Liska a Jan Rejchl. Z tohoto záměru ale sešlo a v roce 1932 byl osloven Josef Gočár, aby přepracoval projekt galerie na společné sídlo galerie a Sspořitelny. K tomu patrně nedošlo, přestože ještě v roce 1934 bylo Gočárovo angažmá připouštěno. Když byl Gočár dotázán, zda by nemohl připravit společný projekt pro lokalitu u Adalbertina s Janem Rejchlem a Oldřichem Liskou, neváhal svého někdejšího spolupracovníka Rejchla nařknout z nepracovitosti a chamtivosti. V roce 1935 nabídl Sspořitelně nový projekt sám Jan Rejchl. V roce 1937 se stal stavebním poradcem Sspořitelny Josef Fňouk, který měl za úkol připravit vyzvanou uzavřenou soutěž, v níž byli osloveni Jan Rejchl, Oldřich Liska, Vladimír F. Hofman, Jindřich Freiwald s Jaroslavem Böhmem a Karel Mahrla. Odmítnut byl na příklad Josef Havlíček. Vybrán byl návrh Vladimíra F. Hofmana, jako druhý Jana Rejchla. Jindřich Freiwald nicméně obvinil Fňouka z nekalého jednání a protežování Hofmana. Fňoukl zvažoval žalobu, ke které nedošlo patrně jen z důvodu ustanovení Druhé republiky a začátku války. Ve třicátých letech byly hlasitě otevřeny také otázky památkové péče a vylidňování historického jádra města, takže mezi lety 1932‒1938 vstoupily do plánování novostavby budovy Spořitelny také dvě propojené organizace: Právovárečné měšťanstvo a Klub přátel starého Hradce, které si vymiňovaly, aby Sspořitelna zůstala na starém městě a neváhaly pro to obětovat historické památky, jako bývalou radnici či jezuitskou kolej, proti čemuž se postavil památkový úřad a Zdeněk Wirth.  
Studie ukazuje, jak se proměnily podmínky pro architekty mezi dvacátými lety, dekádou hojnosti a stavebního kvasu, a třicátými lety, dobou hospodářské krize a jejích následků, a jak se promítly do konkurenčního prostředí. Současně se na probíhajícím konkurenčním boji vyjevují vztahy mezi jednotlivými aktéry – architekty samotnými i zástupci korporací, města, stavitelských firem ad. Královéhradeckou architektonickou scénu je tak možné interpretovat jako pole agentnosti, kde soupeří jednotlivé zájmy, a nemusíme rozlišovat, zda jsou osobní či korporátní, ekonomické či umělecké.

",
  address="Muzeum východních Čech v Hradci Králové; Státní okresní archiv v Hradci Králové",
  chapter="180030",
  howpublished="print",
  institution="Muzeum východních Čech v Hradci Králové; Státní okresní archiv v Hradci Králové",
  number="1",
  volume="13",
  year="2022",
  month="november",
  pages="163--188",
  publisher="Muzeum východních Čech v Hradci Králové; Státní okresní archiv v Hradci Králové",
  type="journal article - other"
}