Detail publikace

Veřejné soukromí: Archiválie Byt prezidenta republiky

ZIKMUND-LENDER, L.

Originální název

Veřejné soukromí: Archiválie Byt prezidenta republiky

Český název

Veřejné soukromí: Archiválie Byt prezidenta republiky

Typ

kapitola v knize

Jazyk

cs

Originální abstrakt

Především se ukazuje, že architektonickou historiografií budovaný příběh o jedinečnosti a neopakovatelnosti Plečnikova génia, který dokázal přeměnu Hradu v sídlo demokratického prezidenta navrhovat a realizovat distančně z Lublaně, není až tak jednoznačná. Na Hradě současně pracovali další tři architekti – Rothmayer, Fiala a Sucharda, kteří jeho vize – často dle protichůdných a rozporuplných instrukcí, jak si stěžoval Fiala, uváděli v život. Zásadní byl také administrativní aparát Stavební správy a Hospodářské správy, který dokázal pružně komunikovat s dodavateli a realizátory a kromě jiného zprostředkovávat a vyjednávat vůli prezidenta a především jeho nekompromisní dcery. A jak ukazuje příklad Kotěrova angažmá na Pražském hradě, nebylo nejprve zcela jisté, že by Plečnik měl ovládnout veškeré práce na Hradě, jak se to nakonec během dvacátých let stalo. Na Plečnikově ovládnutí všech úprav exteriérových prostor i interiérových zásahů a přestaveb nemá ani tak zásluhu Alice Masaryková, ale spíš ne tak časté, zato o to razantnější zásahy prezidenta. Drobnohledné soustředění na každodennost přeměn Pražského hradu, přesné rekonstrukce ideových i ryze praktických těžkostí v jejich prosazování, finanční a organizační stránky celé věci, způsobu vyjednávání mezi prezidentovou rodinou, hlavním architektem, realizačními architekty a hradními úředníky, to vše vykresluje přeměny, úpravy a vybavování bytu prezidenta v druhém patře jižního křídla Pražského hradu v poněkud jiném světle. Už to není dotek kongeniality jediného architekta a jediného sofokrata, jak jsme si zvykli o prezidentu Masarykovi smýšlet, ale je to daleko plastičtější a lépe představitelná synergie rutinní a administrativní práce, kombinace diplomatických i méně diplomatických vyjednávání, finančních a realizačních limitů a především jednotlivých profesních a osobních zájmů.

Český abstrakt

Především se ukazuje, že architektonickou historiografií budovaný příběh o jedinečnosti a neopakovatelnosti Plečnikova génia, který dokázal přeměnu Hradu v sídlo demokratického prezidenta navrhovat a realizovat distančně z Lublaně, není až tak jednoznačná. Na Hradě současně pracovali další tři architekti – Rothmayer, Fiala a Sucharda, kteří jeho vize – často dle protichůdných a rozporuplných instrukcí, jak si stěžoval Fiala, uváděli v život. Zásadní byl také administrativní aparát Stavební správy a Hospodářské správy, který dokázal pružně komunikovat s dodavateli a realizátory a kromě jiného zprostředkovávat a vyjednávat vůli prezidenta a především jeho nekompromisní dcery. A jak ukazuje příklad Kotěrova angažmá na Pražském hradě, nebylo nejprve zcela jisté, že by Plečnik měl ovládnout veškeré práce na Hradě, jak se to nakonec během dvacátých let stalo. Na Plečnikově ovládnutí všech úprav exteriérových prostor i interiérových zásahů a přestaveb nemá ani tak zásluhu Alice Masaryková, ale spíš ne tak časté, zato o to razantnější zásahy prezidenta. Drobnohledné soustředění na každodennost přeměn Pražského hradu, přesné rekonstrukce ideových i ryze praktických těžkostí v jejich prosazování, finanční a organizační stránky celé věci, způsobu vyjednávání mezi prezidentovou rodinou, hlavním architektem, realizačními architekty a hradními úředníky, to vše vykresluje přeměny, úpravy a vybavování bytu prezidenta v druhém patře jižního křídla Pražského hradu v poněkud jiném světle. Už to není dotek kongeniality jediného architekta a jediného sofokrata, jak jsme si zvykli o prezidentu Masarykovi smýšlet, ale je to daleko plastičtější a lépe představitelná synergie rutinní a administrativní práce, kombinace diplomatických i méně diplomatických vyjednávání, finančních a realizačních limitů a především jednotlivých profesních a osobních zájmů.

Klíčová slova

Archiv; Pražský hrad; Archiv Pražského hradu; Byt prezidenta republiky; Tomáš Garrique Masaryk; Jan Morávek; Jan Kotěra; Jože Plečnik; Otto Rothmayer; Stanislav Sucharda ml.

Vydáno

01.05.2020

Nakladatel

Scriptorium

Místo

Praha

ISBN

978-80-7649-002-4

Kniha

Hradu a obci: Sto let Archivu Pražského hradu 1920–2020

Číslo edice

1

Strany od

81

Strany do

92

Strany počet

12

URL

Dokumenty

BibTex


@inbook{BUT163928,
  author="Ladislav {Jackson}",
  title="Veřejné soukromí: Archiválie Byt prezidenta republiky",
  annote="Především se ukazuje, že architektonickou historiografií budovaný příběh o jedinečnosti a neopakovatelnosti Plečnikova génia, který dokázal přeměnu Hradu v sídlo demokratického prezidenta navrhovat a realizovat distančně z Lublaně, není až tak jednoznačná. Na Hradě současně pracovali další tři architekti – Rothmayer, Fiala a Sucharda,  kteří jeho vize – často dle protichůdných a rozporuplných instrukcí, jak si stěžoval Fiala, uváděli v život. Zásadní byl také administrativní aparát Stavební správy a Hospodářské správy, který dokázal pružně komunikovat s dodavateli a realizátory a kromě jiného zprostředkovávat a vyjednávat vůli prezidenta a především jeho nekompromisní dcery. A jak ukazuje příklad Kotěrova angažmá na Pražském hradě, nebylo nejprve zcela jisté, že by Plečnik měl ovládnout veškeré práce na Hradě, jak se to nakonec během dvacátých let stalo. Na Plečnikově ovládnutí všech úprav exteriérových prostor i interiérových zásahů a přestaveb nemá ani tak zásluhu Alice Masaryková, ale spíš ne tak časté, zato o to razantnější zásahy prezidenta. Drobnohledné soustředění na každodennost přeměn Pražského hradu, přesné rekonstrukce ideových i ryze praktických těžkostí v jejich prosazování, finanční a organizační stránky celé věci, způsobu vyjednávání mezi prezidentovou rodinou, hlavním architektem, realizačními architekty a hradními úředníky, to vše vykresluje přeměny, úpravy a vybavování bytu prezidenta v druhém patře jižního křídla Pražského hradu v poněkud jiném světle. Už to není dotek kongeniality jediného architekta a jediného sofokrata, jak jsme si zvykli o prezidentu Masarykovi smýšlet, ale je to daleko plastičtější a lépe představitelná synergie rutinní a administrativní práce, kombinace diplomatických i méně diplomatických vyjednávání, finančních a realizačních limitů a především jednotlivých profesních a osobních zájmů.",
  address="Scriptorium",
  booktitle="Hradu a obci: Sto let Archivu Pražského hradu 1920–2020",
  chapter="163928",
  howpublished="print",
  institution="Scriptorium",
  year="2020",
  month="may",
  pages="81--92",
  publisher="Scriptorium",
  type="book chapter"
}

Odpovědnost: Ing. Marek Strakoš