Detail publikace

Max Urban a sto let Ideální Velké Prahy

ŽÁČKOVÁ, M.

Originální název

Max Urban a sto let Ideální Velké Prahy

Český název

Max Urban a sto let Ideální Velké Prahy

Typ

článek v časopise - ostatní, Jost

Jazyk

cs

Originální abstrakt

Architekt a urbanista Max Urban je v širším povědomí zapsán především jako zakladatelská osobnost českého filmu, neboť spolu se svou ženou, významnou divadelní herečkou a „první českou filmovou hvězdou“ Andulou Sedláčkovou v roce 1912 založil produkční společnost ASUM, kde působil jako scénárista, režisér a kameraman. S filmem je spojena také jeho asi nejznámější realizace – tzv. český Hollywood. V roce 1927 byla pod jeho vedením na Barrandově zahájena výstavba čtvrti pražských filmařů a stavebních podnikatelů s ikonickou vyhlídkovou restaurací Terasy (1927–1929) a komplexem filmových ateliérů AB (1931–1934). Veřejnosti je však méně známá jeho činnost urbanistická, jíž se zabýval už za první světové války, poté jako zaměstnanec studijní kanceláře Státní regulační komise pro hlavní město Prahu a okolí (1924–1929) a Plánovací komise města Prahy (1939–1949), a v které pokračoval i po válce druhé jako pracovník Státního ústavu pro projektování výstavby hlavního města Prahy. Ve dvacátých letech se úspěšně účastnil řady urbanistických soutěží a od třicátých let se zaměřil na teorii urbanismu. Velkolepý počin Maxe Urbana, jímž je utopická vize Ideální Velké Prahy, kterou z vlastního rozhodnutí (tedy bez objednávky zvenčí) zpracoval na sedmdesáti pěti listech opatřených rukopisným komentářem v letech 1915–1917 a kterou v dubnu 1919 vystavil v tehdy ještě ne zcela dokončeném paláci Lucerna, je pravděpodobně vůbec prvním komplexním plánem řešícím území celého města. Tvorba Maxe Urbana byla dosud zpracována jen dílčím způsobem. Vedle jeho projektů a realizací však stojí za pozornost i jeho činnost teoretická. Urban totiž patří mezi překvapivě psavé architekty – je autorem téměř osmisetstránkových rukopisných Dějin plánování a výstavby hlavního města Prahy a působil rovněž jako redaktor nebo šéfredaktor klíčových oborových časopisů Styl (1934–1935) a Architektura ČSR (1948–1950). Příspěvek představuje okolnosti vzniku projektu Ideální Velké Prahy, Urbanův přístup k vytváření plánu, reflexi tohoto neotřelého díla v soudobém tisku a srovnání se soudobými pokusy o plánování metropole.

Český abstrakt

Architekt a urbanista Max Urban je v širším povědomí zapsán především jako zakladatelská osobnost českého filmu, neboť spolu se svou ženou, významnou divadelní herečkou a „první českou filmovou hvězdou“ Andulou Sedláčkovou v roce 1912 založil produkční společnost ASUM, kde působil jako scénárista, režisér a kameraman. S filmem je spojena také jeho asi nejznámější realizace – tzv. český Hollywood. V roce 1927 byla pod jeho vedením na Barrandově zahájena výstavba čtvrti pražských filmařů a stavebních podnikatelů s ikonickou vyhlídkovou restaurací Terasy (1927–1929) a komplexem filmových ateliérů AB (1931–1934). Veřejnosti je však méně známá jeho činnost urbanistická, jíž se zabýval už za první světové války, poté jako zaměstnanec studijní kanceláře Státní regulační komise pro hlavní město Prahu a okolí (1924–1929) a Plánovací komise města Prahy (1939–1949), a v které pokračoval i po válce druhé jako pracovník Státního ústavu pro projektování výstavby hlavního města Prahy. Ve dvacátých letech se úspěšně účastnil řady urbanistických soutěží a od třicátých let se zaměřil na teorii urbanismu. Velkolepý počin Maxe Urbana, jímž je utopická vize Ideální Velké Prahy, kterou z vlastního rozhodnutí (tedy bez objednávky zvenčí) zpracoval na sedmdesáti pěti listech opatřených rukopisným komentářem v letech 1915–1917 a kterou v dubnu 1919 vystavil v tehdy ještě ne zcela dokončeném paláci Lucerna, je pravděpodobně vůbec prvním komplexním plánem řešícím území celého města. Tvorba Maxe Urbana byla dosud zpracována jen dílčím způsobem. Vedle jeho projektů a realizací však stojí za pozornost i jeho činnost teoretická. Urban totiž patří mezi překvapivě psavé architekty – je autorem téměř osmisetstránkových rukopisných Dějin plánování a výstavby hlavního města Prahy a působil rovněž jako redaktor nebo šéfredaktor klíčových oborových časopisů Styl (1934–1935) a Architektura ČSR (1948–1950). Příspěvek představuje okolnosti vzniku projektu Ideální Velké Prahy, Urbanův přístup k vytváření plánu, reflexi tohoto neotřelého díla v soudobém tisku a srovnání se soudobými pokusy o plánování metropole.

Klíčová slova

architektura, urbanismus, počátky filmu, Max Urban, Andula Sedláčková, ASUM, Ideální Velká Praha, Barrandov

Vydáno

12.07.2019

Nakladatel

Feive

Místo

Praha

Strany od

84

Strany do

91

Strany počet

8

Dokumenty

BibTex


@article{BUT163253,
  author="Markéta {Žáčková}",
  title="Max Urban a sto let Ideální Velké Prahy",
  annote="Architekt a urbanista Max Urban je v širším povědomí zapsán především jako zakladatelská osobnost českého filmu, neboť spolu se svou ženou, významnou divadelní herečkou a „první českou filmovou hvězdou“ Andulou Sedláčkovou v roce 1912 založil produkční společnost ASUM, kde působil jako scénárista, režisér a kameraman. S filmem je spojena také jeho asi nejznámější realizace – tzv. český Hollywood. V roce 1927 byla pod jeho vedením na Barrandově zahájena výstavba čtvrti pražských filmařů a stavebních podnikatelů s ikonickou vyhlídkovou restaurací Terasy (1927–1929) a komplexem filmových ateliérů AB (1931–1934). Veřejnosti je však méně známá jeho činnost urbanistická, jíž se zabýval už za první světové války, poté jako zaměstnanec studijní kanceláře Státní regulační komise pro hlavní město Prahu a okolí (1924–1929) a Plánovací komise města Prahy (1939–1949), a v které pokračoval i po válce druhé jako pracovník Státního ústavu pro projektování výstavby hlavního města Prahy. Ve dvacátých letech se úspěšně účastnil řady urbanistických soutěží a od třicátých let se zaměřil na teorii urbanismu. Velkolepý počin Maxe Urbana, jímž je utopická vize Ideální Velké Prahy, kterou z vlastního rozhodnutí (tedy bez objednávky zvenčí) zpracoval na sedmdesáti pěti listech opatřených rukopisným komentářem v letech 1915–1917 a kterou v dubnu 1919 vystavil v tehdy ještě ne zcela dokončeném paláci Lucerna, je pravděpodobně vůbec prvním komplexním plánem řešícím území celého města. Tvorba Maxe Urbana byla dosud zpracována jen dílčím způsobem. Vedle jeho projektů a realizací však stojí za pozornost i jeho činnost teoretická. Urban totiž patří mezi překvapivě psavé architekty – je autorem téměř osmisetstránkových rukopisných Dějin plánování a výstavby hlavního města Prahy a působil rovněž jako redaktor nebo šéfredaktor klíčových oborových časopisů Styl (1934–1935) a Architektura ČSR (1948–1950). Příspěvek představuje okolnosti vzniku projektu Ideální Velké Prahy, Urbanův přístup k vytváření plánu, reflexi tohoto neotřelého díla v soudobém tisku a srovnání se soudobými pokusy o plánování metropole.",
  address="Feive",
  chapter="163253",
  howpublished="print",
  institution="Feive",
  number="7–8",
  year="2019",
  month="july",
  pages="84--91",
  publisher="Feive",
  type="journal article - other"
}

Odpovědnost: Ing. Marek Strakoš